Ceramics-Silikáty 35, (2) 155 - 164 (1991)

V posledních 30 letech došlo ve vyspělých zemích k výraznému rozvoji výroby speciálních uhlíkových materiálů a to nejen vlivem znovuobjevení některých materiálů starých více jak 100 let, ale zejména díky propracování technologií výroby těchto látek. Vlastnosti vazby mezi uhlíky, její hybridizace a nové technologické postupy umožňují široké spektrum vlastností uhlíkových materialů. V některé formě je uhlíkový materiál tepelným vodičem, v jiné izolátorem. Může být vyroben s témeř teoretickou hustotou, jindy zase jako velmi lehký materiál. Uhlíkové materiály mohou vykazovat vysokou anizotropii nebo naopak jsou zcela izotropní. Jsou známy materiály s minimální propustnosti pro plyny, zrovna tak vysoce porézní filtry, uhlíkové látky se sklovitě hladkým povrchem, nebo naopak s vysokou hodnotou měrného povrchu a schopnosti adsorbce. Využití progresivních uhlíkových materiálů v nejrůznějších oborech stále vzrůstá. Odhaduje se, že ve vyspělých státech připadá z celkové produkce průmyslového uhlíku již okolo 30 % pravě na tyto materiály [1]. K progresivním uhlíkovým materialům s nejrozšířenějším uplatněním patří pružný grafit, pyrolytický uhlík, skelný uhlík, uhlíková vlákna a kompozity uhlík - polymer a uhlík - uhlík.