Ceramics-Silikáty 19, (2) 173 - 182 (1975)

Absorbance titaničitého komplexu se studovaným derivátem fluoronu při pH 1,8 a za přítomnosti polyvinylalkoholu byla měřena při vlnové délce 570 nm. Protože uvažované materiály mohou obsahovat i vanad, byla studována jeho reakce s 2-hydroxy-5-karboxyfenylfluoronem za podmínek, jaké jsou při stanovení titanit na standardních roztocích obsahujících 0,05 - 50 mgV/50 ml. Rušivý vliv se zřetelněji projevuje až při stonásobném přebytku vanadu vůči titanu. Takový poměr obou uvedených prvků však u tohoto typu materiálu není běžný. Rušivý vliv železitých solí byl odstraněn redukcí kyselinou askorbovou na sůl železnatou. Metoda stanovení obsahu TiO₂ 2-hydroxy-5-karboxyfenylfluoronu byla porovnána s metodou tironovou na šesti různých vzorcích písku. Výsledky, získané oběma metodami, jeví dobrou vzájemnou shodu, přičemž hodnoty obdržené za použití 2-hydroxy-5-karboxyfenylflupronu Jsou o něco přesnější a vlastní měření absorbance je v tomto případě citlivější.