Ceramics-Silikáty 14, (4) 363 - 371 (1970)

Na základě komplexotvorných reakcí titaničitých solí s deriváty fluoronu byla vypracována rychlá a přesná metoda fotometrického stanovení Ti v silikátovém materiálu pomocí 2-hydroxy-5-karboxyfenylfluoronu. Byly zjištěny optimální reakční podmínky pro vznik Ti-komplexu, vyšetřena platnost Lambertova-Beerova zákona a vliv rušivých složek. Nejvhodnější prostředí pro vznik komplexu a pro potlačení rušivého vlivu soli hlinité je pH 1,5-2,5 dosažené tlumivým roztokem obsahujícím kyselinu monochloroctovou a monochloroctan sodný. Rušivý vliv soli železité byl odstraněn redukcí na Fe2+ kyselinou askorbovou. Extinkce Ti-komplexu byla měřena vři vlnové délce 570 nm. Přidáním polyvinylalkoholu se zabrání vylučování tuhé komplexní soli a vyvolané zbarvení komplexu se pak po dobu několika hodin nemění. Lamberův-Beerův zákon platí v rozsahu 5-50 μg Ti/50 ml. Stanovení titanu se provádí ve filtrátu po odstranění kyseliny křemičité. Vzorky s vysokým obsahem SiO₂ je výhodné rozkládat směsí kyselin fluorovodíkové a sírové. Metoda byla vyzkoušena na několika vzorcích kaolinů, živců a jílů a získané výsledky byly zhodnoceny s hlediska jejich přesnosti a reprodukovatelnosti.